DT Po stopách Járy Cimrmana - 17.8.2019
Konečně jsem se dostal k malé „reportáži“ z Dogtrekkingu Po stopách Járy Cimrmana 2019, tak jak jsme ho prožili my.
Letos jsem do něj šel ne úplně zdravotně O.K. ale těšil jsem moc na setkání se „starými dobrými“ kamarády ve „starých dobrých“ Střížovicích.
Do akce se mne doprovázel můj mladší psí parťák Lord a těšil se snad ještě víc.
Bohužel jsem již musel „uvolnit „ z „reprezentačního týmu“ mého staršího psího parťáka Tomíka.
Začal mít trošku zdravotní problémy, přeci jen už něco našlapal a naskákal, tak od teď už má naordinovaný klídek a jen lehké procházky.
No a náš tandem doplnila Terezka s Freyou a Oskarem, naši osvědčení a v dogtrekkingových „bitvách“ utužení parťáci.
Páteční večerní posezení posezení probíhalo jako vždy ve skvělé náladě. Super pokec se super kamarády ať z řad dogtrekkařů nebo místních fotbalistů a ostatních příznivců tohoto sportu a dobré nálady.
Pohled do mapy potvrzuje, že trasička bude opět pěkná a vypadá to, že vody pro pejsky a osvěžoven pro nás dvounožce bude dost. Tak to bude opět parádní šlapáníčko.
Počasí by mělo být také tak akorát. Tož ještě posedíme a pak na kutě.
Ráno ve skvělé náladě vyráží naše čtyři nožky a dvanáct tlapiček na trasu dalšího ročníku Cimrmana. Vzhůru do kopce směr Lomy-Strachaly atd.atd.
Pár kilometrů po startu se mi přihodila maličká „nehoda“ k všeobecnému veselí, nebo-li Terezka se málem válela smíchy…. Ovšem jediný dokument je pozdější foto mého kolínka.
Tak to koleno. 
Prostě mne zradila "hloupá květena". Šli jsme smíšeným lesem ze Střížovic na Lomy a Strachaly
po lesní cestě už skoro po rovince. Počáteční stoupání už jsme měli za sebou.
Já šel vlevo a Terezka chodí vpravo. V obou kolejích byla louže.
Koukám na to a na mé straně mezi louží a krajem cesty to bylo úzké a hodně šikmé.
Říkám si na to šlápneš ujede ti noha a stojíš v louži. Ale po kraji cesty bylo hodně stromků.
Tak že plán je levou nohou šlápnu do prostředka té šikminy pak se přidržím stromku
a pravou dokročím už mimo louži. O.K. Vše podle plánu.
Áááále jak jsem se stromku přidržel, když mi ta levá noha začala sklouzávat, jak jsem i předpokládal,
milý stromek tak deset čísel nad zemí praskl jako když ho ustřelí. 
No a místo šlápnutí do louže jsem sebou plácl do louže na koleno a pravou ruku.
Zas..nej jak jetel,zacákalo mi to i brýle, jsem se vyštrachal zpět na dvě nohy.
Terezka se málem svalila smíchy se slovy "ty dneska nejseš nějak ve formě".
Já na to že má průšvih, protože to opět nezdokumentovala.
Měla foťák sbalený a akce proběhla opravdu velice rychle.
Po pár krocích jsem měl divný pocit, tak jsem si vyhrnul nohavici kalhot, měl jsem 3/4.
A koukám ono je to kolínko lehce na kleplé.
V té louži mimo měkkého bahna bylo i něco trošku tvrdšího. Ale nejsem žádná cimprlína,
tak jsem to trošku odbahnil kapesníkem a šli jsme dál.
Ale jak ta nohavice byla od bláta a stále se mi o to šoupala, tak to nechtělo úplně zaschnout.
Musel jsem se později nakonec převléct do rezervních kraťasů co jsem si nesl v báglu.
Tak že vstup do závodu excelentní. To tedy bylo něco málo pro pobavení.
Jinak se nám ale šlapalo parádně. V pohodičce jsme přes první kontrolu procházeli známými místy
až jsme dorazili do vesnice Tupadly.
Tady jsme si dali obídek a nějaké to osveženíčko pro nás i pejsky.
Také jsme tu potkali několik dalších dogtrekkařů využívajících pohostinnosti tohoto místního zdroje
dobrého jídla a pití.
Další část trasy vedla podle říčky Liběchovky, kde na nás čekala také další příjemná živá kontrola.
Cesta kolem této říčky je opravdu moc hezká a má velice příjemný povrch jak pro nohy dvounožců
tak pro tlapky čtvernožců. Další průchozí bod byly Želízy. No než jsme se vydali k Čertovým hlavám,
rozhodli jsme se lehce si odbočit do místního kempu v zájmu dodržování pitného režimu.
Někteří z nás to pojali opravdu "osobitě".
A tak jsme osvěženi prošli kolem Čertových hlav směr Liběchov a Křížová cesta s kaplí nad ním.
Další to bod na trase.
Výhled od kaple na řeku a do dalekého okolí stál za to.
No a abychom se mohli řádně pokochat a užít si to, dali jsme si zde malé osvěženíčko ze svých zásob.
Takže super.
Odpočatí jsme sestoupili zpět do Liběchova a vydali se na cestu ke skalním výtvorům V.Levého (Harfenice, Had).
Lesní cestou kolem jeskyně Mordloch a kolem Hraběcí a Mariánské kaple kráčíme k Radouni
poslední zastávce na našem letošním Cimrmanovi.
V místní hospůdce opět nezapomínáme udělat něco pro dodržení správného pitného režimu,
dopřejeme něco dobrého také našim psím parťákům a již za svitu našich čelovek se vydáváme
na závěrečný úsek trasy.
K našemu cíli ve Střížovicích.
Z dálky je slyšet že v kempu je opět veselo. Tak hurá do cíle.
Pravda, díky našemu osobitému pojetí dogtrekkingu nejsme nejrychlejší, většina závodníků již je v cíli,
ááááále že jsme opět „zabojovali“ nám nikdo nemůže upřít.
Rozhodně jsme si to my dva dvounozí a naši tři čtvernozí parádně užili.
A závěr??? No super. Srdečné a bouřlivé přivítání v cíli od našich kamarádů dogtrekkařů i našeho
místního „fan klubu“ ….to opravdu potěší a zahřeje u srdce.
Takže přátelé veliké až obrovské díky a za rok opět naviděnou. 
Za celý náš tým Samurajtt 侍
Kompletní fotogalerie od nás a Terezky zde:
https://samurajtt.rajce.idnes.cz/DT_Po_stopach_J.Cimrmana_-_17.8.2019_-_Strizovice/
https://rastinka.rajce.idnes.cz/DT_Jary_Cimrmana_17-8-2019/
